Svátky v San José

316. den pobytu, 03. 01. 2013, 19:51 místního času, podvečerní chládek

Na stesk čas nebyl. Celé svátky nás obklopovali věčně se usmívající, dobře naladění lidé, kteří celé dny snad jenom jedli a jedli. Slušnost káže: „Co nesníš, v igelitce si neseš domů.“ Jen pro představu: jedna průměrná porce nám dvěma bohatě stačí na dvě hlavní jídla.

Vše začalo nedělí 23.12. pozváním do domu Angelovy rodiny na „castillo“. Takto, v překladu hrad, nazývají zvyk, který má pokračování po několikadenních oslavách ve městě.

Přišli jsme okolo půl sedmé, jako první bod programu co jiného, než pořádně se nacpat. Podával se lahodný, nealkoholický nápoj čiča, jejíž hlavní surovinou je kukuřičná mouka a hlavním chodem bylo jehněčí se zeleninou a neuvěřitelně s bramborem.

Poté nás Angel poprosil o výpomoc při přípravě „castilla“. Přemístili jsme se k betlému, kde bylo centrum dění celého večera. Stála zde dřevěná konstrukce, že by onen hrad?
Neustále přicházeli noví a noví lidé, mezi nimi rodina a sousedé z jejich sektoru 25 de Diciembre, skoro to vypadalo jako by pozvánku dostalo celé San José. Každý nový příchozí nejprve po ekvádorsku pojedl a poté přinesl svůj příspěvek do „castilla“ v podobě všemožných sladkostí,ovoce, pečiva, nealkoholický i alkoholických nápojů. Pak už bylo na nás, všechny dobroty postupně přivazovat na zmíněnou konstrukci. Avšak dříve, než se každá věc pověsila, byla pečlivě Angelem nebo jeho sestrou Karinou zkontrolována a zapsána. Finta totiž spočívá v tom, že kdo si co ve středu odnese, musí následující rok vrátit dvojnásobně.

Takzvané „otevíráni hradu“ proběhlo ve středu 26.12. Vše nemohlo začít jinak, než kusem žvance, dnes vývarem a talířem plným strašně mastného hovězího, opět, k našemu překvapení, bez rýže. Průser jako mraky, tato, jinak celkém chutná, večeře se Patrikovi stála osudnou pro následující tři dny.
Lidé na slavnost přicházeli zřejmě tak, jak dostali chuť k jídlu. Žádné oficiální zahajování se nekonalo, jednoduše zmocnění začali sundávat navázané laskominy a rozdávat zájemcům. Jakmile už nebylo co rozdávat Angel chodil s bločkem a zapisoval, aby se další rok vědělo. Odměnou pro pořadatele hradu je, poměrně velké, procento dobrot, z těch nabalili výslužku i nám. My poslušně poděkovali a šli, plní emocí, spát.

Hasta luego

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je ecuador. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Komentáře nejsou povoleny.