O dětech z hor

259. den pobytu, 7. 11. 2012, 21:59 místního času, poměrně teplo, po dešti

Práce s dětmi tady je nebe a dudy ve srovnání s prací ve Ventanas. Na pobřeží jsou děti vychovávány volněji, zde naopak vedeny k tvrdé práci, váží si jednoduchých her, které jim půjčujeme, většina z nich po sobě dokonce i uklízí bez pobízení, super.

Po zkušenosti z Ventanas, kdy místní omladina absolutně nevěděla kde, respektive na jakém kontinentě bydlí, jsme se zeptali i tady. Reakce byly hrůzné i u starších a tak nezbylo než vyrobit prozatimní mapu. Naučili se na ní vyjmenovat kontinenty a anglickou frázi „Odkud jsi?“.

Později Anežka učila skupinu starších, jak v angličtině tvořit čas. Vzala si na to velké hodiny z kartónu naší výroby. Více než látka byly ale v zájmu ony hodiny, každý je chtěl mít doma. Dohoda zněla: „Zítra přineste kartón a my vám s výrobou hodin pomůžeme.“ Všichni souhlasili, den nato jsme rozjeli výrobu hodin z kartónu. Mladší děti si toho všimly, takže náplň do dalších dní byla jasná. Jak se výrobek hýbá a ještě když je možnost si ho podle gusta pomalovat, no komu by se to nelíbilo. To nám vnuklo nápad více se věnovat tvořivé činnosti, protože většina dětí moc zručná není.

Začátkem října nás v San José navštívila skupina českých cestovatelů, která ukončuje 2. rok cestování kolem světa americkým kontinentem. Potkali jsme se náhodou v Quitu, velice příjemné po dlouhé době slyšet rodný jazyk. Pro děti udělali svižnou prezentaci fotek asijských a amerických zemí. Přišly bohužel spíše mladší, jež to moc nebavilo a jeden starší pán, který usnul. Nás to ale zajímalo moc, nevíme, kde se stala chyba 🙂 .

Ve vesnici není obchodu, mající v nabídce mléko, každý totiž vlastní svojí kravičku. Zeptali jsme se proto mezi mladými. Na druhý den přinesli láhev s mlékem dva sourozenci, kteří naše třídy navštěvují, jako jedni z mála, pravidelně.
Bydlíme tady asi tři měsíce, denně vidíme, jak lidé vedou svá zvířata na pastvy. Napadlo nás: „Co tak si zkusit nějakou tu krávu podojit, když je to tady tak běžné?“ Na snadě bylo zjistit, zda by nás to nenaučili naši noví kamarádi, co nám nosí mléko. A taky že jo, s nadšením se s námi domluvili na neděli ráno.
Byl to krásný den, sluníčko od rána hřálo, obloha jak vymetená. Skvěle se o nás starali. Naučili nás dojit, k obědu jsme měli místní pochoutku pečené morče na ohni a na doma nám dali asi 6 kg tvarohu a samozřejmě čerstvé mléko. Tím nejcenějším však bylo, že nám umožnili poznat, jak těžký život tady lidé mají, avšak mnohdy si jej zlehčovat nechtějí nebo nad tím nepřemýšlejí.
Zajímalo nás, zda jako většina místních taky chtějí do Spojených států, když se učí anglicky. Angel přikývl, Karina ne, to až tak zajímavé není, jakmile ale přišla řada na otázky, jak si to v praxi představuje, nestačili jsme se divit. Jelikož je pro Ekvádorčana velice obtížné a drahé dostat vízum, mnoho lidí to dělá tak, že si zaplatí průvodce, říkají mu „kojot“, který je pěšky s kombinací letadla dovede za hranice. Cesta trvá přibližně měsíc, v cíli mu pak splácejí 13000 dolarů.

Rodina, se kterou jsme strávili tuto pěknou neděli, nás pozvala i na zabíjačku. Jak to probíhalo? O tom zase příště…

Hasta luego

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je ecuador. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Warning: Division by zero in /pub/pnindewa/por-ninos-de-ecuador.cz/web/www/wp-includes/comment-template.php on line 1338

Komentáře nejsou povoleny.