Prvni zazitky

6. den pobytu, 1. brezna, 18:10 ekvadorskeho casu, 31° C, slunecno
Po prekonani casoveho rozdilu jsme si zvykli vstavat mezi 7 – 8 hodinou. Mysleli jsme, ze budeme bydlet v Nadaci, ale z duvodu rekonstrukce jsme premisteni do bytu v centru.  Neni to spatne bydleni, az na par drobnosti…

Kdyz v noci prsi, a tady v obdobi destu prsi kazdou noc, musime kvuli spatnemu navrzeni oken kazde rano v kuchyni vytirat. Loznice nemaji okna, coz by az tak nevadilo, kdyby se v pokoji nenachazel i zachod, ktery je od luzkove casti oddelen imitaci dveri.
Hrnce jsou jen hlinikove, a voda nejhorsi z celeho Ekvadoru, pitnou je nutne v demizonech donaset. My to zvladnem, my tu zit nemusime, ale mistni musi…

Bydli s nami i dalsi dobrovolnice Agnieszka a otec Jan nas kazdy vecer navstevuje a donese vzdy neco na zub :]

Uz jsme stihli okusit i mistni stravu a jeji nasledky. Strava dobra, nasledky horsi. Odnesl to Patrik celonocnim navstevovanim zachoda. Ani slivovice nezabrala :[
Jinak stravovani chudych lidi je celkem jednoduche. Kure s ryzi anebo ryze na
x zpusobu. Byli jsme informovani, ze prave ryze muze za obezitu zdejsich obyvatel.

Za zminku stoji i doprava. Je opravdu zazitek stat v okne a sledovat silnici. Cervena v mistnich respekt nevzbuzuje. Motorka pro 3-5 lidi? Neni problem. Prechod pro chodce je vsude tam, kde chodec uzna za vhodne. Kraj krizovatky je s oblibou uzivan jako misto pro obchodovani. A autobusova zastavka nehraje roli. Autobus zkratka zastavi, zpomali tam, kde si zakaznik zamava.

Hasta luego

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je ecuador. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Komentáře nejsou povoleny.