Vízum pokračuje a další

35. den pobytu, 30. března, 13:40 místního času, 37°C, jasno

V pátek 22.3. jsme jeli do Guayaquil dokončit příběh s vízi. Neúspěšně. Na imigračním úřadě v Guayaquil naštěstí nebylo nutné dlouho čekat, avšak po předložení potřebných dokumentů nám úředník oznámil, že nemá k dispozici materiál potřebný k výrobě dokladu a ať příjdeme po 15. dubnu. Tento doklad je formátem podobný řidičskému průkazu, slouží k legitimaci pro cizince. Znechucení faktem, že byla cesta zbytečná, jsme schovali náhradu dokumentu do kapsy a přijedeme tedy zase příště.
Smíření jsme zamířili do centra nakoupit, poobědvat a hurá autobusem zpět do Ventanas.
I cestování těmito dopravními prostředky je oproti evropskému odlišné. Ve městech mají na silnicích často retardéry. Při zpomalení vozidla do něj naskočí místní obchodníci a prodávají, nejčastěji ovoce, nápoje a pečivo. Na konci města z něj zase vyskakují. Jinak interiér autobusu se od evropského moc neliší, z venčí jsou barevnější.

Den na to v sobotu, jsme pro starší děti měli připravenou Šipkovanou. Úkolem této hry je sledovat šipky nakreslené křídou na chodnících a plnit nalezené úkoly, mezi kterými například bylo přenést kamaráda na židličce vytvořené z rukou, hledat ovoce Almendra v mísní aleji, běhat okolo parku a volat “ať žije Fu Shen Fu”, tancovat na ulici na hudbu z obchodu, pomoct kamarádovi se zavázanýma očima toaletním papírem, představit Nadaci Fu Shen Fu lidem v okolních obchodech nebo pozvat kolemjdoucí ke společné fotografii. Zúčastnilo se asi 25 dětí v rozmezí 12 – 16 let , takže bylo opravdu těžké všechny ukočírovat a hlavně hrou zaujmout. Oddechli jsme si, když hra skončila, ale většina zadání byla úspěšně vyřešena, žádná zranění, úpaly ani dehydratace se nekonaly, takže vše dobře dopadlo.

Taky jsme zažili veselou příhodu s místním hmyzem. V útery asi ve 3 hodiny ráno se Patrik šel v polospánku napít, když na zpáteční cestě, dalo by se říci, zakopl o cucarachu (čteno kukarača, ze španělštiny šváb). Byl tmavě hnědý asi 4 – 5 cm dlouhý a odporně rychlý. Vylezl z díry pod oknem, proběhl kolem Anežčiny matrace vstříc hlavni mého spreje na verbež. Nedaroval mu to, chemikálie zafungovala, my jsme se uklidnili a dál už byl spánek nerušený. Avšak poznamenalo nás to, cokoliv se kde šustne, má na svědomí cucaracha.

Hasta luego

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je ecuador. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Komentáře nejsou povoleny.